žasnu

Těch zrezivělých cedulí jsem si všimla na podzim, kdy bylo téměř opadané listí.

Říká se mu cedník. Není obvyklé, že tramvajové depo dostane i výrazný estetický náboj, jako se to povedlo tady.

I Brno má Střelák, jen to není ostrov. Je to místo, kde stávala od roku 1847 střelnice.

Nikdy jsem v Brně nebyla na hokeji ani fotbalu, ale toto jsem žrala s chutí.

Je z ní přístřešek na zastávce autobusu. Zmenšeninu díla pana Kaplického si můžete zajet na Lesnou.

Na ulici i v kostele. V podchodu i v parku. V koupelně i v ordinaci lékaře. Tam všude se hrálo, zpívalo a mnohdy i tančilo.

Než byla sokolovnou a než stálo výstaviště, konal se v ní veletrh. Prokoukla.

Kolem té zahrady chodím domů. Jednou jsem chytla za kliku brány.

Po řízení se dobrou radou „na to si zvykneš“ mám poruchy spánku i cukání v tváři. A napadlo mě záchranné řešení.