kráčím

Chodila jsem kolem něj roky a vždycky byl zavřený. Krcálek na Pellicove budil mou zvědavost pokaždé, když jsem na výlohu tiskla nos.

Čtyřicet let je dlouhá doba na to, aby se něco změnilo. Tady se, zdá se, zastavil čas.

Byla jsem tam naposledy ještě v době covidu, takže to chtělo nutně napravit.

Už zase tudy kráčím. A někdy vznikne série fotek tak, že přijdete o něco dřív na prohlídku bytu.

Bývala to klášterní zahrada Boromejek. Dnes je to městská farma, kde se konají nejrůznější akce.

Libuše, Karla, Nikola, Dominika, Andrea, Zuzana. Šešt žen z šesti jihomoravských vinařství se setkalo v horkém letním večeru v

Chodila jsem do ní i kolem ní jako malá. Byl to svět sám pro sebe a ten plot nepůsobil vůbec vlídně.

Betonová kašna ve tvaru pěticípé hvězdy, asfalt, stromy zarostlé houštím a několik cest prošlapaných „nelegálně“.

Už zase v Jundrově bydlím. To znamená i chodím, zkoumám, pozoruju.