Před časem se na mě obrátila společnost Foreigners Czech Republic, která v celé republice opečovává cizince, kteří sem přijíždějí jako expati pracovně, jestli bych jim při kolaudaci nového bytového domu v Obřanech nepověděla nějaké zajímavosti o této čtvrti. Ujistila jsem se nejdřív, jestli vědí, že nejsem historik a pak se a chutí pustila do průzkumu.

Jo, dalo by se toho vylovit mnohem víc v archivu, ale i tak to se daly vylovit zajímavosti. Třeba že se místním přezdívalo Fazuláci (a ti v Maloměřicích byly zase Čučkaři). Kromě práce od počítače jsem samozřejmě vyrazila na průzkum i do ulic. Když jsem někoho na ulici potkala, zeptala jsem se, jak se jim tu žije. Všichni si chválili přístup do přírody a vlastně to, že jsou ve městě, ale připadají si z něho venku. Obřany jsou okrajová čtvrť a prakticky za ní začíná Moravský kras. Kdysi jsem tu měsíc bydlela, takže vím, že tu jsou stará stavení s vraty pro koňský povoz.

Obřany jsou zajímavé svým přístupem k lesům i vodě. Taky tou nejkrásnější textilní - i když chátrající - továrnou, říčními lázněmi, posezením v Riverside Coffee samozejmě výhledem na maloměřický komín snad odkudkoli včetně hřbitova. Taky kostelem v nejtěsnější blízkosti železnice, která tu vede několika tunely. Taky farou proměněnou na kavárnu Kafara (tu si nechám na separátní post) nebo zdejší orlovnou s proslaveným stolním hokejem.

Když jsem se vyškrábala do kopce, od posedu na okraji polí jsem měla výhled na sídliště Lesná, za kterým zrovna zapadalo slunce. Opodál jsem měla jako na dlani maloměřické nádražní překladiště, Hády a taky Hradisko, tedy archeologicky bohatou lokalitu s pradávným osídlením. Po cestě dolů jsem ještě natrefila na lesní mateřskou školku v maringotce a školu v jurtě a taky povedenou atoškolu :)