Vejdu dovnitř postranním vchodem. Neocitnu se v typickém přítmí s vůní kadidla. Jsem prostoru prosvětleném dením světlem, které sem dopadá přes vyměněné čiré a lehce tónované tabulky oken. Dlouhých vysokých oken. Nadechnu se. Starému dobrému Sv. Jakubovi rekonstrukce prospěla a většiny lešení se už zbavil.

Sotva udělám první fotku, míří si to ke mně mladý muž v modrém tričku. Nepokárá mě, ale upozorňuje na možnost stáhnout si přes apku povídání o historii kostela namluveném herci z místních divadel. Brzo si všimnu, že QR kódy jsou rozmístěné na dlaždicích v kostele i mimo něj. V nově zpřístupněných krovech je nová světelná výstava, ale tu si nechám na příště. Teď jsem přišla jen přičichnout si té energie.

Na Davidovi je nepřehlédnutelné jeho nadšení předávat informace dál, ale i jeho rozpačitost z tabletu, který svírá v dlaních. Viditelně má raději kontakt osobní. Když ho uklidním, že si apku stáhnu příště, uleví se mu. „Víte, jstem tu první den, vás mi snad seslalo…“ „Samo nebe?“ usměju se na něj.

A tak strávím v přítomnosti Davida a Jakuba kousek času. Občas David odběhne pozdravit nové hosty a vysvětlit jim, jak se to tu má. Pak mě upozorní na odlišné části žebrování stropu, i na propracovaného beránka v kamenné kazatelnici nebo na pozadí křtitelnice navržené v 60. letech minulého století Bohuslavem Fuchsem. Pokud vám právě spadla – stejně jako mě – brada z faktu, že funkcionalistý architekt Bohuslav Fuchs má své prsty i v kostele u Sv. Jakuba, tak ano, má! Pak už se vzdálím, abych mohla v samotě vnímat detaily.

Pokud vás baví, jak píšu i fotím, mohlo by vás bavit i jaké neobvyklé procházky po Brně nabízím. Víc se k tomu dozvíte tady.