Za polorozbořenou zdí a parkovištěm jsem stanula ve staré zahradě, o které jsem od ní slýchávala často při našich debatách u čaje. Mirka Svorová je zahradní architektka, stojící za zelení v YogaGarden, do které při hodinách s ní (ano, Mirka tu i vede hodiny) hledíme. Časem jsem v ní získala parťačku na výměnu tipů na procházky mimo Brno a naučila mě toho spoustu o kytkách. Minimálně Krásněnku si pamatuju.

Když před pár týdny už podruhé do pléna házela „nechcete někdo rajčata? Mám jich letos fakt hodně", její zrak ulpěl na mě. Zrovna včera jsem doplela experimentátorský záhon na dvorku. „Když ti nebude vadit, že mi to třeba časem umře…,“ souhlasím s dalším experimentem.

A tak si díky Mirce letos můžu na zahradě hrát „Dám ti raději sazenice dvě, kdyby se ti to s tou jednou nepovedlo,“ odtuší správně. Jdu do toho s odhodláním, že není třeba zvítězit, ale zúčastnit se. 

Jo a ten pugét, co mi navázala z vlastnoručně pěstovaných květin, jsem od Mirky dostala od cesty. Doufám, že si všímáte drobného detailu, jak mi ladí hrachor k teniskám. Díky zahradní víle znám další brněnské zákoutí.