Projít se minulou neděli budovou Ústavního soudu v rámci Open House Brno bylo splnění snu. Stanout v novorenesanční budově postavené v roce 1876 jako majestátní Zemská sněmovna na tehdejší Ringstrasse, kde se spravovala moc na celé Moravě, byl výlet do minulosti. Především díky skvělému průvodci, zdejšímu vedoucímu oddělení vnějších vztahů a protokolu, Pavlu Dvořákovi, jsem se dozvěděla další perličky z historie, architektury i ústavního zákonodárství.

Nahlíželi jsme do hlavního zdobného sálu, i do menších jednacích místností. Třešinkou na dortu byla nově přístupná restaurovaná místnost s vypsanou ústavou na stěně, kde jednotlivé články byly vysázeny zlatým písmem. Detail, která tomu celému dává neskutečné grády.

Překvapilo mě, jak je budova nasáklá elegancí, majestátností i střídmostí. Jak tu vévodí tlumená smetanová barva i drobné reliéfy na zdech. Historie i současná doba se tu citlivě spojují.

Ročně se kromě zkoumání souladu zákonů s ústavou obrací na Ústavní soud na zhruba 4000 žádostí o přezkum soudních rozhodnutí po vyčerpání všech opravných prostředků. Zhruba 5 % z nich, tedy asi 200 žádostí ročně, je shledáno jako protiústavních a vrácených soudům k novému přešetření. I kdyby Ústavní soud dal za pravdu jedné jedinné žádosti, v jejíž věci nebylo spravedlivě rozhodnuto, dává to samotné instituci smysl.

I když jsem měla v patách pracovníky bezpečností služby, což mi neumožnilo loudat se a fotit detaily, až všichni zmizí, děkuju za tuto možnost! Jsem hrdá, že tato instituce spolu s dalšími je centrem soudnictví právě v Brně a právě v této budově, která byla pro zákonodárství přímo stvořena.