Očekávání byla stejně velká, jako úsměvy na přivítanou. Na mou historicky první procházku s nakouknutím do tří kulinárních manufaktur, jste se sjeli nejen z Brna a okolí, ale i od Ostravy, Olomouce a Neratovic.

První naší štací byla snídaně v pekárně Carlini, ve které se mísí česko – italsko – slovensko -maďarská vášeň. Takže mazec! Zrovna se ručně formoval chleba ze semoliny, který se ke kynutí ukládal do plátna. Jen tak nakrájený s olivovým olejem byl výtečný. Po výrobě, kde se právě připravovala hodně neobvyklá žemlovka, nás s vlídností provedla vedoucí Petra, na kterou se slétlo hejno všetečných otázek.

U dřevěného stolu, odkud byl stále výhled na cvrkot v pekárně jsme si užívali čerstvě upečené kváskové loupáčky, ke kterým jsem přinesla svou marmeládu z citronů (italských, to se ví!) s pepřem. Jazyk jsme nechali mazlit se s horským italským sýrem Toma a vybírat jsme mohli z několika druhů focacci.

Bára s Kristýnou se chopily nože, aby rozporcovaly loupakoule. Tedy bochánky z loupáčkového těsta naplněné lehkým krémem z mascarpone a šlehačky s nejrůznějšími příchutěmi. Kdo neochutnal, nepochopí. Krém byl pistaciový, kávový, maracujový nebo malinový. Mamma mia!

Občíhnout jsme mohli díky Tiborovi, který má na starost obchod, i neobvyklý sklad mouky. Ta je mletá na kameni a uchovává si tak maximum enzymů díky klíčkům. Pod paži bereme tyčinky grissini s kachním sádlem a vyrážíme do druhé štace.

„Tak sem by mě nikdy nenapadlo vstoupit,“ slyším poznámku, když zabočíme z hlavní ulice do areálu s autoservisem. Zadní trakt je jak dělaný pro hrátky s ginem v Little Urban Distillery, která je naší druhou destinací při mé první procházce s nahlédnutím do neobyčejné výroby.

Všem, kdo do nenápadné destilerky vstoupí, spadne brada z měděné destilační kolony, která vévodí prostoru jako oltář. Robert u ní zrovna kontroluje všechna nastavení, neboť právě destiluje okurkový gin. Leto jak vyšité!

Jakmile si prohlédneme všechny ty lékárenské flaštičky (ta s nápisem "Kontryhel úplněk" přitahuje hodně pozornosti) a police s produkty (edice „Nahoře bez – Dole bez“ se povedla!), dostáváme namíchaný gin & tonic. Robert smíchá svůj London Dry Gin se svým Fakt Tonikem, který si nechává vyrábět v sodovkárně. Po vydatné snídani v předchozí pekárně máme dobrý základ pro drink i v dopoledních hodinách, ale pro jistotu vytahujeme grissini s kachním sádlem, které jsme si přinesli z pekárny Carlini.

Čím víc roztodivných lahví Robert vytahuje a dává nám ochutnat, tím víc se rojí otázek. Přemýšlíme, jestli je lepší gin s bezem nebo s lesním ovocem. Navrch koštujeme vaječňák a oříškový likér, který tu vzniká pro pražskou cukrárnu Myšák.

Dalo by se tu levitovat celé dopoledne, ale protože lehce přetahujeme čas, děkujeme Robertovi a vyrážíme na naší procházce po zajímavých brněnských kulinárních výrobách k naší třetí štaci. 

Kam jsme se ponořili pak? Do husté čokoládovny ajala! Představila jsem po cestě busem Filipa Teplého, jehož práci sleduju dost let na to, abych byla svědkem, jak se Ajala pozvolna probouzela. Z maličké výroby ve dvou do několikahlavé manufaktury, která dodává i za české hranice.

Průvodkyně Emma nám ukázala, jak se kakaové boby sklízí, fermentují suší, praží a drtí. Ochutnávali jsme přitom křupavé pražené kakaové boby i sušenou třtinovou šťávu, kterou čokoládu sladí. Občas jsem Emmě skákala do řeči, protože je nutné sdílet, jak chutná čerstvě utržený kakaový lusk v pralese.

Vybaveni čepkami a návleky jsme nakoukli do výroby, kde ve stroji už rotovala krémově hladká čokoláda s mákem a višněmi. Jasně, že jsme si mohli (sterilně) líznout než se naplnila do forem. Koukli jsem pod ruce při zručném balení tabulek, abychom ochutnali několik chutí, včetně novinky mléčné s borůvkami. Čtyři hodiny našlapané sousty, hlty i zajímavostmi utekly jak nic. Moc děkuju za úžasnou partu!

Pokud byste takový zážitek chtěli na vlastní kůži ochutnat i vy, napište mi. 
Další termín pro jednotlivce se koná v pátek 6. září, 9-13 hod. Nebo dejte do kupy vlastní partu a vymyslíme termín na míru.