K rozhovorům si nevybírám slavné lidi. Naopak mě láká objevit příběhy v neznámu. Tento rozhovor ke mně však přišel sám a já se ho chopila s chutí. Kdyby se vám zdálo, že Brno v listopadových úplňkových dnech nějak víc zářilo, může to být i tím, že do něj přijel hvězdný Karim Rashid. 
Americký (interiérový i produktový) designér budí rozruch svým vzezřením stejně jako svými výtvory. Předefinovává zajetá pravidla designu a i na banální předměty se dovede podívat nově a neobvykle.
Dostala jsem velkorysý prostor pro dlouhý rozhovor, který najdete uvelebený na šesti stránkách únorového vydání časopisu Moderní byt. Povídání i fotky vznikly v pavilonu A na Brněnském výstavišti. 

Doporučuju si rozhovor, kterému jsem dala název PROSTOR JAKO ŽIVOČICH, nenechat ujít, takto začíná:
„Na podium v rotundě funkcionalistického pavilonu brněnského výstaviště vystoupá po pár schůdcích vysoký štíhlý elegán s černým čírem vyčesaným nad čelem do hurvínkovské kudrlinky. V ležérním krémově bílém obleku odlehčeným tričkem a s nepřehlédnutelnými futuristickými teniskami bez tkaniček, které dělají dojem, jako by mu někdo ovázal chodidla gázou, se pohybuje až s taneční ladností.
„Musí mít hodně dobrého dermatologa,“ šeptne žena v třetí řadě své sousedce. Karimu Rashidovi, by pětašedesát hádal málokdo. Ač je jeho výstřední i mladistvé vzezření nepřehlédnutelné, je to zejména jeho dílo, co vzbuzuje právem pozornost.
Jeden z nejvýraznějších a nejplodnějších světových designérů naší doby má na kontě přes 4000 realizovaných návrhů ve 47 zemích světa i více než 400 mezinárodních ocenění. Jeho práce jsou součástí kolekcí v newyorkském Museum of Modern Art či pařížském Centre Pompidou.
Všichni napjatě poslouchají muže s příjemně měkkým hlasem, jehož práce se s nebývalou pestrostí prolíná na poli designu interiérového, průmyslového, obalového, grafického, ale i módního.“