Dům pro Julii

„Klidně se tu porozhlédněte a za patnáct minut si vás vyzvednu,“ praví můj průvodce Pavel, poté co mě budovou provede. Ani jeden v tu chvíli netušíme, že oko od zrcadlovky odlepím za další dvě hodiny. Déšť, který se za chvíli spustí, mi plány nepřekazí.

O Domě pro Julii jsem slyšela mockrát, ani ve snu jsem si nepředstavovala TOHLE. Už z vizuálů mi spadla brada. Chtěla jsem vědět víc. Nejen o architektuře, ale hlavně o duši projektu, který zrál a byl piplán celých 12 let. Poprosila jsem, pustili mě s vlídností dovnitř a brada mi spadla podruhé.

PRVNÍ ČESKÝ DĚTSKÝ HOSPIC se právě vylíhl v Brně. Město poskytlo pozemek a zafinancovalo částečně stavbu, na kterou byla poskytnuta i dotace z evropských fondů. Velkorysost unikátního paliativního zařízení je nebývalá. Budova se uvelebila v náručí svahu nad Kociánkou porostlého vzrostlými borovicemi, je plná denního světla, dřevěného obložení i citlivých detailů a své první dětské klienty z celé České republiky přivítá už od srpna.

Beru za kliku nejrůznějších dveří. Smyslová herna, kino nebo bazén. Ale taky pokoj posledního rozloučení, ze kterého vede cesta na druhý břeh přes říčku naplněnou oblázky s vodou separátním vstupem pro pohřební službu. Pro někoho možná zbytečnost, tady však důležitý detail. Deset jednolůžkových pokojů nepřipomíná nemocnici ani zdaleka a všechny mají samostatný vstup do vnitřního atria. Ve společenské místnosti nechybí hračky, klavír nebo krb. Prostor poskytuje možnost sdílet, ale najít se tu dá samota s potřebným klidem.