Stálo tam Dřišťál a já okamžitě zpozorněla. To slovo ani ten drobný oválný červený a děsně kyselý plod, bez kterého se neobejde perská kuchyně, moc lidí nezná. Profrčela jsem kolem trolejákem a začala si to prťavé bistro u křižovatky Úvoz a Údolní googlit. 

Massouda jsem dneska překvapila minutu po otevření, ale už měl všechno navařeno. Usmál se na mě ze široka a když jsem zjistila, že je z Iránu, vysypala jsem na něj, že jsem tam vždycky chtěla jet a každý mě od toho zatím zrazoval. Protože jsem už měla v Londýně skvělou zkušenost s iránskou kuchyní, zeptala jsem se, čím mám začít. Hodlám se tu postupně projíst celým nevelkým menu, to dá rozum. 

Co si mám dát? Chvíli přemýšlel, tak jsem se zeptala jinak: Co chutná nejvíc tobě? Prstem ukázal na název jídla FESENJOON a nebylo co řešit. Mussad ohřál v kastrůlku krémovou omáčku z mletých vlašských ořechů ochucenou skořicí, kardamomem a melasou z granátových jablíček. Nabral ji na lžíci, podal mi k ústům, která jsem poslušně otevřela. Polkla jsem a slastně zavřela oči. Ta kombinace sladkosti, kyselosti a smyslného koření byla úchvatná! Ano, prosím, vydechuju. Smíchal jí s kuřecím masem, k tomu nabral z hrnců tři druhy rýže basmati. Neochucenou, pak ochucenou šafránem i vodou z růžových květů a ještě kus zapečené rýže s jogurtem a žloutky. 

Jo, tohle překvápko máme už nějaký ten měsíc v Brně a určitě za Massoudem, který tu studoval architekturu, zaskočte do Dřišťálu nan Úvoze 37 co nejdřív.
P.S. nečekejte hogo fogo posezení, lapněte to do krabičky a zbaštěte doma nebo na lavičce na Kraví hoře či na Špilasu. Budete v perském nebi!