Janáček Academy of Performing Arts
1 year ago
I like to walk along the Janáček Academy of Performing Arts, where you can catch some sounds comming out of the opened windows.












Pod křídlo na prohlídku budovy mě bere pan proděkan Petráš, který tu sám studoval a v učebně na katedře dechových nástrojů má pověšenou i fotku svého učitele. „Aby mě mohl pořád kontrolovat,“ usmívá se. Z fotky tu na studenty shlíží i Richard Strauss nebo Mozart. Dozvídám se, že výuka tu probíhá ve stylu jeden žák na jednoho učitele. A pokud žáka doprovází na klavír i korepetitor, tak jsou to dva učitelé na jednoho žáka. Skandální? Vůbec ne, jinak než s individuální péčí výuku sólistů pojmout ani nejde. Odlišností na fakultě nacházím víc. Na chodbách se netlačí davy studentů, protože ročník tu spočítáte na prstech rukou. V aule se nekonají nudné přednášky, leč je svátečním koncertním sálem. Několik učitelů, které v budově potkám tu také vystudovalo a atmosféra je mnohem přátelštější a rodinná.
U vytržení jsem byla ve varhanním sále, kde mi ochotný student nejen vysvětlil, jak „to“ všechno funguje a na co jsou kolíky po stranách, ale zahrál mi ukázku z právě studované Bachovy kompozice. Překvápko se konalo i na půdě přeměněné v cvičebny a třešinkou na dortu bylo čekávané sklepení. Oči jsem mohla nechat na prastarém dlouhém žebři s halapartnami, které tu jako dobový hasicí prvek visí zřejmě od dob Masarykových. I sklepení tu přebudovali do sálů a učeben. Nakukujeme do Komorního sálu, abychom sešli ještě hlouběji do chřtánu katedry bicích nástrojů. Konečně!
Klenbový sál má surové cihlové stěny a je dobrých 10 metrů pod povrchem chodníku. Vyráží mi dech. Učí se tu hrát nejen na bicí, ale i gongy, tam tamy, tamburínu, kastaněty či kravské zvonce. Zrovna tu cvičí dva mladíci a nemůžu se odtrhnout od jejich tašky, ze které vykukují desítky rozmanitých paliček. „Jů, to je jako z pohádky!“ vyjeknu, když mi zahrají na vibrafon.
Když se pak chodbami hudební fakulty projdu sama, baví mě naslouchat za dveřmi a rozklíčovávat jednotlivé nástroje. Z okénka toalety se zahledím z očí do očí Platónovi, jež tu má vyrytou podobiznu. Uvědomím si, že medailonů myslitelů, které jsou rozseté nad druhou řadou oken, jsem si z chodníku nikdy nevšimla. Překvápkem pro mě je, že koncerty studentů na JAMU jsou veřejně přístupné a v drtivé většině zdarma. Termíny a témata jsou dostupné tady.
Milá JAMU, děkuju ti, že díky tvé rozpřáhlé náruči znám Brno o kousek víc a že už vím, ze kterých oken uslyším lesní rohy, flétnu či klavír, odkud se ozvou varhany a odkud bicí. Bylo mi ctí poznat tě zevnitř! A až příště půjdete kolem, můžete rozluštit, která z postav v průčelí, představuje alegorii Historie, Geometrie, Filozofie a Gramatiky.












