Veveří

Někdy mi vznikne série fotek, když si jdu prohlédnout nové bydlení a dorazím o nějaký čas dříve. Pak vytáhnu foťák, procházím se ztichlým nedělním dopolednem a rozhlížím se. 

Ke čtvrti Veveří jsem měla velmi rozporuplný vztah z dětství. Vzpomínky no. Když mi jedna žena vyprávěla, jak si totálně změnila svůj vztah k jedné brněnské čtvrti, nechápala jsem. Už tomu rozumím. Přemazat vzpomínky jde. 

Když jsem tu rok bydlela, zamilovala jsem se do starých baráků s velkými vnitrobloky. Do vysokých stropů a zdobeného zábradlí. Do blízkosti k centru, kdy jsem na Zelňáku do 20 minut. Do sousedskosti a nejrůznějších malých krámků, kde se s prodavači spřátelíte. 

Zase mě sem zavál vítr. Zase chodím kolem své nejoblíbenější zastávky na Obilňáku. Do centra přes Špilas. Pod Kraví horou to miluju.