Babinský proslul jako nejslavnější český loupežník i vězeň ve špilberském žaláři. Babinský je taky název kavárny. Taky je na kopečku, ale ne v Africe. Nahoře na Špilberku. Nemyslím tu boudu u sochy Raduita, kde vás zaplácnou párkem v rohlíku, sušenkou Mila a Bohemia chipsy, myslím u hradního příkopu u vchodu do muzea. Poznáte to podle zahrádky lemované hortenziemi.

Mělo by to tu být předražený, odbytý, protože přece turistický místo. Jenže v Brně – jako téměř všechno – je pro místní. A podniky si dají sakra bacha, co se o nich ve štatlu drbe. 

Pravda, mohli si odpusit brownies a banánový chlebíček. Ale zase měli rakvičku se šlehajdou, obří vanilkový rohlíček (a dobrý) a linecké (u toho bych vychytala mouchy a dala pikantnější marmeládu). Víc by mi sem pasovala poctivá bábovka, štrúdl a buchty. K tomu by se Babinského bylinkový čaj v babičkovským půlitrovým kakáči made in Karsbad fakt vyjímal. Mimochodem bylinky do něj tentokrát nesbíral Babinský, který po lotrovinář přešaltoval na zahradníka, ale sama paní majitelka.

Už jen strčit nos do útrob mrňavé místnosti, které kralují kachlová kamna, je zážitek. Tepe to tu vřelostí a nevědět, že jsem u nejproslulejší věznice za Rakouska-Uherska, mám pocit, že jsem na prázdninách u vesnické babičky. Ty ubrusy, vázy s kvítím, věnce na stěnách a úžasná retro kredenc! Při pohledu na bochník chleba, se zarazím. Takový v Brně neznám. „Nekecejte, vy si ho tu pečete?“ vyhrknu a hned si objednávám krajíc s křupavou kůrkou namazaný skvělým rillettes. Měli i domácí nakládaný hermelín se švestkami a ořechy nebo s lilkem a bylinkami.

Za mě nejautentičtější zážitek ze Špilberku je tahle kavárna. Smutný (pro hrad a Brno), ale je to tak. Přitom odtud ho s Babinským v zádech můžete pozorovat a přemýtat, proč se Babinskému z vězení po dvaceti letech nechtělo. A pokud zatoužíte po zážitkové procházce Brnem, můžete jít na procházku se mnou, že jo!