V anketě byla kdysi zvolena za největší ostudu Brna. Funkcionalistické budově navržené Bohuslavem Fuchsem a postavené v roce 1938 jako Nádražní poštovní úřad se dnes raději pro její omšelost většina Brňáků vyhne. Pokud se však oprostíte od vizuálního smogu křičícího ze zdejších přepážek a odvážíte se vstoupit do nádražní pošty s občůranými či poblitými rohy, naskytne se vám nevšední podívaná. Mimochodem, pracoval tu jednu dobu Petr Bezruč jako poštovní úředník (což připomíná busta včleněná do fasády).

Co mě na té stavbě fascinuje kromě architektury, že byla už při svém vzniku navržena s tím, že počítala s případným rozmontováním a přesunem pošty. O přesunu nádraží se totiž mluví už sto let, proto i přesun navazující nádražní pošty to následoval.

Hned za vstupem se můžete pokochat výtahem páternoster, který neúnavně jezdí nahoru i dolů. Po loňském incidentu, kdy si do něj babička zaklínila nohu a zůstala viset hlavou dolů, to perpetum mobile raději vyřadili z provozu. Doporučuju pokračovat do prvního patra lemovaného ladnou křivkou skleněné vstupní stěny. To hlavní, co je možné v hale z galerie obdivovat, jsou ocelové nosníky plné vyboulených nýtů. V interiéru jsou přiznané a dost jim to sluší.

I obkladová mozaika přepážek a chodeb je původní. Budova je rozčleněná do několika částí a v té veřejnosti nepřístupné jsem směla pohlédnout na poštovní tunel, kterým se mezi patry posílaly pytle s roztříděnou poštou i bývalou konírnu, kam zajížděly poštovní kočáry. Koňské povozy už dávno vystřídala nákladní auta, ale vjezd tu nadále zůstává. Je po levé ruce, pokud z ní vycházíte.

Pošta budovu vybydlela a protože neměla prostředky na její nutnou rekonstrukci, rozhodla se budovy zbavit a prodat ji. Doporučuju vydat se na obhlídku dříve, než se příští rok z prostor vystěhují. Co se stane s prostorem po rekonstrukci nového nájemce, Bůh ví.