Tam, kde jsou ulice zhusta lemované jednopodlažními dělnickými domky a tráva před nimi posetá odpadky. Tam, kde se občas nějaké okno zatluče dřevěnou deskou či plechem. Tam, kde se zrezivělá karosérie opraví izolepou. Tam, kde na předzahrádce vedle sebe trůní trs konvalinek, růže i antický sloup. Taky tam, kde potkáte babku s ohlými zády v modrých puntíkovaných silonových zástěro-šatech a kde vás rómský děd před čistírnou peří uctivě zdraví „brýden!“. Tam, kde v Antikvariátu Smetana natrefíte na poklady a kde vás v nezávislé rodinné drogerii Ulbrich lákají na nejnižší ceny. Tam kde je výhled přes teplárnu na Špilberk. Tam, kde bych nikdy nebydlela…
Nikdy?
A tak už měsíc nahlížím pod škraloup Židenicím, kde jsem teď doma.