Vilu jsem doteď zvenku obhlížela a kroutila hlavou. Miluju tvorbu Dušana Jurkoviče v Beskydech nebo Luhačovicích, ale tenhle dům ve městě na mě byl moc. Moc barev, moc motivů, moc všeho. Jenže až se tu začtete do příběhu pana architekta a uvědomíte si dobu, ve které tvořil, doklapne to.

Doba národního obrození, jejímž vyvrcholením byl vznik Československého státu si žádaly své a lidový motiv do toho zkrátka pasoval. Na čistý funkcionalismus bylo příliš brzo. Pochopitelné je pro mě i to, že po vzniku republiky odešel tvořit na Slovensko, kde cítil, že svou prací může přispět víc. 

Už rozumím tomu, proč po něm zůstal na okraji Wilsoňáku zvláštně přezdobený dům. Jen ten, kdo vkročí dovnitř, zjistí, s jakou péčí tu tu jsou navržené detaily od vyřezávaných trámů přes kliky a kličky na oknech až po hranaté svody deštové vody.