V srpnovou deštivou neděli jsem si řekla, že je čas jak stvořený na průzkum. Na Špilberku jsem byla jako malá. Čtyřicet let je dost dlouhá doba, aby se něco změnilo. Jenže za mě teda moc nezměnilo.

Pořád je hodinová prohlídka úmornou hodinou dějepisu. Přehršel jmen a letopočtů, co hned zapomenete, místo záživných příběhů, kterými se dá historie podat tak, aby vás to bavilo. Přitom se ten okruh jmenoval tak slibně – příběh hradu. 

V Brně to žije v jiných místech, takže nadále budu ráda procházet okolním parkem a dívat se na hrad z dálky. To stejné doporučím i mým zákazníkům. Je škoda, že se Brno nechopilo příležitosti a prohlídka zůstala muzejní vykopávkou.