Po dlouhé době jsem se stavila v Aťasu na oběd. Usedla jsem na své oblíbené místo, tedy na bar k výdejnímu pultu, kde vidím kuchařům pod ruce, můžu pozorovat cvrkot a povídat si s nima. Aperitiv bamboo mi doporučil i namíchal Milan Bukovsky a jeho lehká hořkost mi lahodila na jazyku.
Jemný krém z kukuřice s tenoučkými plátky šunky z vepřového boku byl hřejivým pohlazením, které jsem v pošmourný chladný den potřebovala. I když patří koprovka k postrachům mého dětství, jejich pojetí jsem se oddala s důvěrou. A dobře jsem udělala, protože presované telecí s koprovou omáčkou a krupicovo-houbovými noky, které tento týden servírují, bylo famózní. No, pan Kodet z Pelíšků by se dost možná přel, že to byly knedlíky. Když kuchař mrknutím oka zjistil, že se mi na poslední krupicový nok/knedlík nedostává omáčky, okamžitě jsem dostala nášup, i když jsem se upejpala. Tomu říkám všímavost!
Sice vám místo na baru zruinuje nejedno rande, protože vám to neustále odvádí pozornost jinam než k vašemu doprovodu, ale já na sezení na baru nedám dopustit. Dezert nepřipadal díky sytosti v úvahu, ale do rozkošné makové bábovičky posazené do žloutkového krému vyšlehaného se slivovicí jsem klofnout musela. Takový normální podzimní brněnský oběd.