Naostro

Pěstovat chilli papričky začaly před pěti lety, když si v novoroční bujaré náladě objednaly omylem o něco víc chilli sazenic, než zamýšlely. Alena Doležalová a Hana Polanská vedou v Brně World of Chilli, obchůdek specializovaný na chilli produkty.

Když jsme se o jejich podnikání bavily před pěti lety, zrovna svůj obchod rozjížděly. Dnes je po dvojím přestěhování několikanásobně větší a přibylo produktů i vtipných historek. Těmi mě dokáží spolehlivě rozslzet stejně jako svými chilli pralinkami. Tentokrát se setkávám jen s Alenou, protože Hanka musela odjet do vesničky Ladná. Právě tam chilli pěstují a před koncem sezóny je třeba posklízet, co se dá, než uhodí první mrazy.

„Já jsem zahradník a designér, Hanina je přes chutě a vaření,“ vysvětluje rozložení sil Alena, která dřív pracovala jako návrhář okrasných zahrad a měla své zahradnictví, zatímco Hanka má za sebou developerskou minulost. „Jinak se u činností točíme. To považujeme za největší plus podnikání. Když je jedna z nějaké práce už zpruzelá, tak se může na chvilku odreagovat něčím jiným. Takže buďto máš Ladnou nebo máš kuchyň nebo máš prodejnu. A pak jsou věci, který bytostně nenávidím, což je ekonomická část, takže všechny faktury a platby jdou přes Haninu. A ona by zase nikdy nedělala e-shop a cenovky, což je má parketa.“

Vzápětí se dozvídám, že často musí jedna druhou o svém názoru přesvědčit. „Když Hanina nějaké chuti věří, tak si to i prosadí. Třeba utopence s chilli jsem nechtěla a byly kvůli tomu hádky několik měsíců. Říkala jsem, že nejsme ve čtvrté cenové. Teď se prodávají po naloženém zelí kimči nejvíc. Před Vánocemi jsme byly zavalení emaily, že to firmy chtějí dávat zaměstnancům jako dárky, takže bychom mohly 24 hodin dělat jen tyto věci…“ líčí s nadhledem energická žena.

S pěstováním chilli začaly Hanka s Alenou jako první v Česku. I když se další pěstitelé záhy objevili, nikdo to nedělá ve srovnatelném rozsahu. Zatímco před pěti lety obhospodařovaly skleníků šest, dnes jich už mají jedenáct. Zajímá mě, jestli se i násobně navýšila práce spojená s pěstováním. „Ani ne. Možná už to totiž umíme líp,“ usměje se Alena.  „Třeba už víme, že ta kytka potřebuje větší prostor, aby líp zaplodila. Poprvé jsme to třeba dávaly po dvaceti centimetrech. Hamižně, abychom toho měly hodně,“ odzbrojuje mě svou upřímností, „teď už ale víme, že to tu kytku stresuje, tak ji dáme až o metr dál, aby byla silná. Ve výsledku tak vydá víc plodů, než kdyby byla namačkaná.“ Taky už vědí, že nemusí vysadit všechny sazenice brzo najednou v jednom týdnu, aby měly první úrodu co nejdřív. Něco tak vysadí v březnu, něco až v květnu. Cenné zkušenosti se získávají za pochodu až časem.

Jako v džungli

Že je za pěstováním chilli spousta dřiny a potu si pamatuju dobře z návštěvy v jejich foliovnících, kde jsem holky viděla v akci. V létě vstávají ve čtyři, aby vcházely do skleníku v pět ráno. „To je největší bolest a je to kvůli horku,“ povzdechne Alena. „Mezi devátou a desátou dopolední už většinou musíš z foliáku ven. To už nejde, v tu dobu je tam teplota 55 °C i víc.“ Při těchto podmínkách obohacených o dotěrný bzukot komárů musí okopávat, vyvazovat rostliny i sklízet.

Už přes rok jim s těmito pracemi pomáhá paní Míla z Ladné, která na poli pracovala celý život. I když je to důchodkyně, svou rychlostí je předčí. „Já lezu po kolenách a ona se jen sehne. Koukám jí pod ruce a stejně nevím, jak to dělá. Na konci řádku, kdy ze mě leje, tak ona si jen otře pár krůpějí potu na čele a jede dál. Navíc je vtipná a k práci si zpívá lidové písničky,“ nemůže si ji Alena vynachválit.

I přes fyzickou práci, která je na ženách kvůli opálení od brzkého května nepřehlédnutelná, energii neztrácí. Nápady na nové produkty či vychytávky mají neustále. Třeba jako teď, když mi Alena líčí chystaný nový věrnostní program, kdy zákazník dostane limitované série produktů a snad i komentovanou návštěvu v jejich foliovnících.

Neskutečný majstrštyk

Chilli papriček dnes pěstují na sto druhů, přičemž je suší, odšťavňují, mrazí, fermentují i nakládají. Na policích si hoví fermentované omáčky, slaninový džem, jahodová marmeláda, bonbóny s vitamínem C nebo víno, a to vše samozřejmě s obsahem jejich chilli papriček.  „V létě byl neskutečný majstrštyk nakládaný řapíkatý celer v nálevu. Lidi mi řeknou, že celer nesnáší, pak ho ochutnají a milují to,“ vypráví Alena.  Který druh chilli papričky je u zákazníků nejoblíbenější? „Ten, který doporučím,“ uculí se významně. „Vyzkoušely jsme na dvě stě odrůd, ale u mě to vyhrává Jolča,“ pokračuje. Odrůdám už stihly dát familiární pojmenování, takže Jolča je Jolokia ve stupnici pálivosti druhá nejpálivější na světě. „Zajímavá mi přijde tím, co s tebou udělá při pozření. Okamžitě zaútočí na centrum v mozku, které vzbuzuje závislost. Normálně brečíš, protože je strašně ostrá, ale už se těšíš, že to bude zas. Úplně jsem jí propadla,“ svěřuje se žena, která se původně chtěla v zahradnictví specializovat na gladioly. „Kolem kytek bych takový svět, jako máme ve World of Chilli, rozhodně nestvořila. Tam není co zpracovávat ani jak to sníst.“

„Nejhezčí?“ vypískne nadšením vášnivá zahradnice. „Ježišmarjá, která chilli je nejhezčí? Mně se líbí všechny. Jsou nádherný. Třeba Brazilian Starfish je z Jižní Ameriky a v průřezu tvoří krásný hvězdičky. I Jamaica vypadá krásně. Všechny jsou nádherný.“

Papričky si začaly i samy sušit, protože zjistily, že dovozové zboží je nekvalitní. „Někdy to páchlo jakoby spálením nebo to bylo vyčichlé a slabé. Viděla jsem i sušené chilli nastavené krystalovým cukrem. Nebo habanero chocolate, který se jmenuje chocolate jenom proto, že je hnědé, aniž by po čokoládě vonělo, nějaký chytrák smíchal s kakaovým práškem.“ Na to, co do chilli patří a co už ne, mají lidé často rozličný názor. „Někdy si zákazníci chybně myslí, že semínkem se jen nahání hmotnost. Nedávno nám jeden pán škodolibě řekl, že bychom to měly dělat pořádně a nedávat do omáček semínka. No, takže i s tím se potkáváme,“ pokrčí rameny polovička z pálivého dua.


Pálivý úkaz na Sicílii

O tom, že se Česko pomalu stává velmocí na chilli svědčí i další jejich zážitek. „Takové ty země, které mají pálivost pod kůží, jako je Mexiko nebo Maďarsko, tak tam se sice jedí ostré věci pravidelně, ale málo ostré. Když jsme vyrazily na Sicílii na světový chilli festival, tak se u našeho stánku všichni báli ochutnat, jak to na ně bylo pálivé. Nenašel se jedinec, který by ochutnal Karolínku (poznámka: Carolina Reaper, nejpálivější odrůda na světě), u nás v obchodě to přitom ochutná každý druhý.“

Představuju si, že pálivá jídla si vaří dennodenně, ale i z toho mě záhy Alena vyvede z omylu. „Vůbec ne! Mám to tak jednou za dva týdny, Hanička snese víc, tak ta si to dá jednou týdně. Ale je fakt, že v práci pořád něco ochutnáváme a testujeme.“ Jeden čas v obchodě i vařili. Třeba smažené plněné jalapeňa, vindaloo, kuřecí jatýrka s chilli a rajčatovým relišem nebo zapečené chleby se sýrem, jablíčky a chilli. Nezapomenu na jejich odzbrojující chilli dort s tequilou a vločkami soli. Nic z toho si už u nich nedáte, ale rádi se s vámi podělí o recepty.