We meet in a small huddle on Saturday afternoon at the reception of Brno Radio.

V době, kdy architekt Ernst Wiesner funkcionalistickou budovu navrhl, mu bylo teprve 31 let. Známý je svými schodišti a tady je jich hned několik. V tom centrálním nechybí samozřejmě světlík s původními kachličkami. Stojíme v chodbě s kancelářemi a představuju si, jak tu za kliky kdysi brávali básníci Skácel či Mikulášek a jak tudy chodil Karel Höger, jehož nezapomenutelný hlas se vtiskl do mnoha rozhlasových her. Podlaha je na spoustě míst mramorová, neboť budova byla stavěna původně pro Union Banku. Komunismus buržoazní materiál přikryl linoleem, které v kameni zanechalo žluté skvrny. 

Spodní část, která sloužila jako hala s přepážkami je už k nepoznání, jelikož prošla mnoha přeměnami pro rozhlasové účely. Nakukujeme do nahrávacích studií, archivu se záznamy a samozřejmě i do sejfu v podzemí, který má velikost pokoje. Když slyším příběh o konci života židovského továrníka Alfreda Löw-Beera, jehož tělo bylo pohřbeno jako krejčí, kterého srazil vlak, tají se mi dech. Kam se poděly cennosti a dokumenty jednoho z nejbohatších mužů Evropy, které zachraňoval před odjezdem ze země po zabrání Sudet, nikdo neví. Ukradl ho někdo z banky? Vzali to Němci? Nebo vše stihl někde zakopat? Záhadností okolnosti úmrtí je mnoho a potvrzuje to i fakt, že do záchranné akce byl zapojen i špičkový agent tajné služby vyslaný z Velké Británie.

Budova, která přešla po druhé světové válce do rukou rozhlasu je dnes citlivě zrekonstruovaná a letos v září v ní brněnský rozhlas oslaví sté výroční od svého založení. Všechno bude. Oslavy i prohlídky, tak si to nenechte ujít. Myslím, že na Beethovenove máme ukrytý poklad. A není to jen v podzemí v prostorách sejfu.